Chloe Price

Středa v 19:22 | Shō |  Ordered
Name: Chloe Price

For: Situš


Contains: Záhlaví, pozadí stránky, zápatí, 1x ikona, oddělovač stránky, Avatar pro blog i hosta, návod.

 

Strom z křišťálu

Pondělí v 6:47 | Shō |  Imaginarius | Za zrcadlem
V tom chrámu prastarém,
Jež do výše se ční,
Prorostlý křišťálem,
Magický strom spí.

On jest srdcem magie,
Světlem zářné luny,
Duší fantazie,
Základem pro runy.

V néznámém nikdy zrozen,
Ukryt před zraky chtivými,
Ze tmy a světla stvořen,
Bytostmi mocnými.

~

Ve dne spí,
Svou sílu čerpá,
V noci bdí,
A píseň šeptá.

~

Skladba linoucí se k lidem,
Slabá i silná,
Brána se strachem i klidem,
Neobyčejná.

Píseň života a smrti,
O které málokdo ví,
Některé z nich to drtí,
Jiní zas s poklidem spí.

Ač neslyší ji každý,
hraje již dlouhý čas,
A bude hrát navždy,
V nás...

~~~

Notefoot: Inspirováno > Iluzí pro Scholastiku. < Přesněji řečeno, inspirace vznikla z druhého obrázku proloženého hudbou. Obě tato díla plná múz najdete v odkazu.

Tree of color

16. února 2017 v 20:21 | Shō |  Ordered
Name: Tree of color

For: Yam


Contains: Záhlaví, horní inbox, pozadí stránky, zápatí, 2x ikona, oddělovač stránky, Avatar pro blog i hosta.

 


Klub Snílků

15. února 2017 v 10:46 | Shō |  Chaos
Jak už jsem psal v seznámení - blogů jsem měl několik. Tohle je ale poprvé co patřím do nějakého klubu. Proč o tom tedy nesepsat článek plný vychloubání se a plácání se po rameni. Jistě, samochvála smrdí, ale nikdo jiný to za mne bohům žel neudělá.
Tenhle klub jsem našel čistou náhodou, když sem si tak z nenadání projížděl různé blogy. Tu náhle mou obrazovku přepadla stránka s názvem Svět snů. Autorka zrovna vydala článek o tom, jak se dostala k úžasnému meči, kterým okořenila svůj cosplay. Musím se malinko odklonit od tématu a prozradit, že mne spíše fascinovala fotka v civilu, kdy meč svírala v rukou s fantastickou grimasou. Inu, šmejdil jsem tam dlouho a náhle mi do oka padla ikona jakéhosi klubu…
Nebyl bych to já, abych okamžitě onu prapodivnou věc nerozklikl. Přeci jen Klub snílků > já jako snílek > stránka s názvem Svět snů. Bylo to až moc náhod najednou a já si nemohl pomoci. V momentě kdy se klubová stránka otevřela, mé srdce sevřela ledová ruka a má mysl řvala, že právě tam musím patřit. Layout klubu veden v lehkém steampunku, létají tam vzducholodě, každá rubrika má neuvěřitelný název. Musím! Musím! Musím tam být!
Trvalo dlouho než jsem svou mysl uklidnil a přesvědčil ji, že se nejprve začteme do článků, což jsme také společně provedly. Již po prvním článku má mysl trvala na tom, že musím zajít do registrace a sepsat svou žádost o přijetí, což sem samozřejmě ještě neudělal. Vynechám kletby, které má mysl vypustila a řeknu rovnou, že sem si ji nevšímal a místo toho ještě pročítal články.
Byl jsem spokojen tím, co sem viděl i četl a tak jsem nakonec uvolnil své ovládání a zuřivě klikal na ikonu registrace. Mysl samozřejmě ihned začínala slavit, utnula bouře i hurikány na všech mých smyšlených planetách a stočila svou pozornost k registračnímu článku.
Nebudu lhát. Registrační formulář mne potěšil i zklamal zároveň. Potěšení vzniklo z celkového svižného popisu jak klubu, tak i samotné registrace. Dokonce jsem splňoval i všechno co klub žádá! Byl jsem nadšen. Jenomže pak na řadu přišel obvyklý dotazník. První tři odrážky byly v pořádku. Přezdívka, web, mail - jenomže potom přišla otázka: "Proč myslíte, že k nám patříte?" Od Snílků bych očekával lepší otázky. Nápaditější, extravagantnější, smysluplnější - a ono na mne vybafne tohleto. Když už brát otázky omšelé, které používá mnoho lidí, tak proč nepoužít otázku z knih a filmu Alice in Wonderland?

"Why is a raven like a writing desk?"

Odpověď na tuhle otázku by byla nanejvýše zajímavá, originální a osobitá. (Tuhle otázku jsem mimochodem vložil do návrhů pro volbu Téma Týdne.)
I přes mou zjevnou nelibost v odpovědi na otázku (Proč že tam patřím?) se v neděli 12.2.17 ukázalo, že jsem byl přijat. Nedělní radost Vám však nepopíši. O víkendu na blogu nebývám moc aktivní. Spíše se této sféře v tu dobu snažím vyhýbat. Právě proto a také pro devět dní čekání na odezvu ze strany klubu sem se tuto skvělou zprávu dozvěděl až dnes. (Ano, ano, přiznávám se - pozapomněl sem se tam dívat.) Má radost byla zjevná. Ihned sem si vložil do menu ikonku a přemýšlel co podniknu dále. Hle, už sepisuji článek a přemýšlím jak budu postupovat..
Můj postup v tomto odvětví se zatím zdá, že bude jednoduchý. Určitě si dám pár dní na rozmyšlenou. Utřídím myšlenky, obětuji pannu (v dnešním světě se shání těžko. Q.q), svolám Múzy, poplácám se po rameni a pak se vrhnu na samotný klub. Jisto jistě se budu podílet v již stvořených věcech. Sem tam sepíšu článek, povídku, nebo báseň, budu komentovat a prolézat blogy ostatních a pak… Pak se možná ujmu nějaké pozastavené rubriky, nebo stvořím novou - popřípadě oboje. Kdo ví, kam má vzducholoď odpluje, ale doufám, že to bude cestou, která mne bude bavit…

Pokud vás klub zaujal, stejně jako mě - neváhejte a navštivte ho.

Notefoot:
Obrázek pro článek zapůjčen od DA tvůrkyně dinabelenko a upraven mou maličkostí.

Tam v koutku oka

14. února 2017 v 8:27 | Shō |  OneShot
Vítr vládl mocnou náručí, která skláněla podzimem schvácené stromy skoro až k zemi. Větve se míhaly v prapodivném tanci a poslední z listů byly násilně škubány, stejně jako peří z právě zabité slepice, na kterékoli farmě. Odpadky volně pohozené mimo odpadkové koše startovaly závody předhánějíc se kdo dřív bude v neznámém cíli. Pár se jich dokonce dostalo do menších vírů vznikajících z lámání větru o pevné předměty.
Podzim se ukazoval ve všech svých barvách, ne jen těch nádherných, kdy byla radost pohledět na krásy přírody, ale i těch méně záživných, jejichž síly byly schopné zalézt i pod několik vrstev oblečení.
Krom silných poryvů byl však klid. I ptáci se uschovali před surovostí elementála a jeho nepředvídatelnou silou. V tuto hodinu bylo vše opuštěné a pusté. Cesty osvětlené oranžovými lampami byly poseté prapodivnými stíny tančícími v divokých tancích. Místa, která přes den hladil dětský smích se nyní zdála být děsivá a ty, které pustošily davy lidí, bezvýznamná.